Problémy v chovu bantamek

Posuzování standardu je velmi citlivá záležitost. Společně s kolegy z klubu jsme se mohli přesvědčit i na výstavě v Německu, že standard není sjednocený a každému se líbí jinak utvářené znaky. 

Obecný standard bantamek

Tuto skutečnost pozoruji i u nás v klubu a i v celé populaci bantamek. To hraje pak významnou roli při posuzování zvířat na výstavách nadnárodní úrovně, kdy posuzování provádějí především západní zástupci posuzovatelského sboru. Barva černá je již dobře prošlechtěná, ale jak je to s ostatními barvami? V tomto povídání popíši určité problematiky v chovu bantamek vybraných barev. Může to být návodem, na co si dát pozor při koupi zvířat a na jaké znaky se zaměřit při výběru budoucího chovného hejna.

I přes krajové rozdílnosti by všechny znaky měly mít totožný charakter a neměly by se příliš lišit, např. v utváření trnu hřebene. Hlavním znakem, z kterého vychází celkový typ bantamek, je tvar těla složený ze spojnic tří kružnic. První kružnice tvoří klenutí trupu. Prsa jsou proto velmi výrazně klenutá. Druhá kružnice tvoří přechod zad a ocasu, ten by měl být velice krátký a opravdu kulatý. Třetí utváří ocas a to především u kohouta. U slepice je ocas rozevřený. Dalším dominantním znakem je nepřehlédnutelná ušnice srdcovitého tvaru. Ta musí být hladká, čistě bílá. Je poměrně velká a výrazná, a to i u slepiček. Hlavu dotváří typický růžicový hřeben s jemným perlením s poměrně delším trnem, který je válcovitého tvaru a jeho přechod z hřebene by měl být pozvolný a plynulý. Trn sleduje linii hřebene, konec může být mírně přizvedlý. Právě linie trnu je podle dosavadních zjištění to, co může odlišovat naše a západní bantamky. V některých případech na zahraničních výstavách byl dokonce i na výborně oceněných zvířatech trn nasazen ve 45 stupňovém úhlu, což je u nás považováno za vadu. Křídla bantamek jsou též sledovaný znak. Jsou svěšená a zakrývají i celé holeně. Celkový dojem dodává zvířeti dobrá zmasilost a kondice, kdy se hmotnost kohouta v dospělosti pohybuje od 0,5 až 0,6 Kg, u slepic je to hmotnost o 0,1 kg nižší. Pro výstavní aktivity je nutné nasadit kuřatům svazové kroužky, kohoutům kroužek č. 11, slepicím kroužek č. 9.

K činnostem Klubu chovatelů bantamek patří i prezentace standardu plemene široké chovatelské veřejnosti. Možná je třeba si říci, jak na tom jsou barvy plnobarevné (jednobarevné) a ostatní barvy. Asi každý, kdo se alespoň trochu o toto plemeno zajímá, viděl pěkné a dobře ohodnocené černé bantamky. Všechny barvy jsou podrobně popsány v posledním vzorníku drůbeže. Pokusím se postupně vypíchnout pouze ty nejběžněji se vyskytující problémy jednotlivých barev. Sám chovám dlouhou dobu především černé bantamky, proto se jim budu věnovat asi nejpodrobněji, a to i proto, že je důležité důsledně vyřazovat zvířata, která mají následně popisované vady.

Společné problémy

Problémy v typu jsou nejčastěji a pro laika snadno viditelné v oblasti hlavy v její přílišné jemnosti, protáhlém a úzkém tvaru, méně se vyskytuje hrubý obličej. Plochá a nevýrazně klenutá prsa, dlouhá záda a chudý nebo kolmo nasazený a nesený ocas jsou dalšími častými vadami.

Společný problém všech zbarvení bantamek je probělený obličej, což je bílá pigmentace v červené části obličeje. Projevuje se více u kohoutů, a to už v prvním roce života. U slepic se projevuje druhým až třetím rokem. V žádném případě nezařazujeme do chovu zvířata s nejmenším náznakem bílého pigmentu, neboť s věkem se pigmentace rozšiřuje, je silně dědičná a zbavit se jí lze jen přísnou selekcí. Z toho lze vyvodit to, že je dobré nechat si kmen starších slepic a stále selektovat a odchovávat kuřata po ověřených starších jedincích. Dalším společným problémem je narůžovělá ušnice, kde příčina je v nedostatku bílého pigmentu. I to je silně dědičná vada. Ušnice musí být sněhově bílá srdčitého tvaru, nikoliv kulatého či oválného. Důležitá je i sytá červená barva obličeje, a to i u slepic. Někdy se v chovech vyskytují příliš dlouhé nebo nesouměrně dlouhé laloky a výrazněji je to vidět právě u kohoutů. Vadou je i nestejná délka srpů kohoutů. Pro výstavní účely kroužkovaní kohouti nesmí mít kroužek pod ostruhou. Slepice nesmí mít ostruhu. Přípustný je pouze hrášek, což je kulatý náznak ostruhy maximálně do velikosti tvaru poloviny koule.

Barvy, barvičky

U černé barvy K 238 lze už jen zdokonalovat typ a přísnou selekcí držet dědičné vady v povzdálí našich chovů. Nelze se též vymlouvat, že je obtížné sehnat cizí krev a do nekonečna používat příbuzenské křížení. Pokud chovatel chce, lze relativně snadno černou bantamku pořídit jak u nás, tak i v zahraničí. Nejdostupnější a v lepší kvalitě budou bantamky především na Slovensku, v Německu a Rakousku, i když na západ od nás je vidět jiný pohled na typ. Mezi parametry barvy, které u černé bantamky sledujeme, je dostatečný zelený lesk peří, může být výrazný i u slepic, je však v menší intenzitě než u kohoutů. Vadou je slabý nebo popelavý lesk, někdy až neznatelný. U peří černé barvy se nesmí vyskytovat záběly, tzn. bíle konce peří, v nejhorších případech i celé bílé pruhy nebo fleky. Další problematickou vadou je tzv. fialka. Jedná se o příčné pruhy fialové barvy, někdy i několik za sebou a v různém zastoupení po celém těle. Nejčastěji ji najdete na peří křídel a ocasu. Je několik teorií, jak vzniká. Je viditelné, že pruhy vznikají během růstové fáze brka. Mezi teorie projevů fialky patří dědičnost, proto pokud možno nezařazujeme zvířata s touto vadou do chovu, další je růstový vývojový problém způsobený stresem nebo nevyváženým krmením. Tato varianta se přisuzuje i vzniku zábělů. Ale doposud nejspíše nikdo žádný výzkum ani statistiku související s projevem fialky nebo zábělů nedělal. Dále jsou nepřípustná jakákoliv lemovaná, nebo např. bílá pera v opeření. Dalším důležitým znakem černé barvy je barva oka, které by mělo být černé až tmavě hnědé, čím tmavší, tím lepší. Bohužel se vinou křížení barev a nedůsledné selekce objevují oči světlé až oranžové, což je závažná vada. Co nejtmavší a ucelenou barvu musí mít běháky. Ze zkušeností mohu potvrdit, že pokud má slepice velice tmavé oko i nohy, zpravidla se tmavý pigment projeví i v hřebeni, což je též přísně trestáno.

Další nejspíše nejvíce prošlechtěná barva z plnobarevných bantamek je modrá s lemy K 240. Typově se blíží černé, mnoho chovatelů používá i černou bantamku k oživení krve a upevnění typových vlastností. Bohužel četnost zastoupení této barvy není u nás ani na Slovensku příliš rozšířená a je už problém se sháněním cizí krve. Ani v zahraničí nejsou modré bantamky tak dostupné, jako černé. Většina populace v Německu má hrubé oválné ušnice. U modré barvy řešíme podobné problémy jako u černé, tzn. příčné pruhy v peří, bílé konce letek, důležitá je jednotná a ucelená barva peří. Peří v závěsech, letkách a ocase by nemělo být černé. Obzvláště obtížné je při sestavování kolekcí vybrat slepice se stejným odstínem. Peří by mělo mít tmavší lemy. Asi další dostupná barva je žlutá K 214. U této barvy se typičtí jedinci hledají už hůře. Zde bývají vady jak v pozici hlava, tak v celkové konstituci, držení a utváření typických znaků jako je klenutý trup, ocas a šířka ocasních per, nesení křídel. Toto zbarvení trpí především bílým nebo zamodralým nádechem v barvě peří letek a ocasu. Též se vyskytuje tzv. pepření, což je též velká vada. Další plnobarevou barvou, kterou chováme v klubu je bílá K 242. I zde je problém sehnat cizí krev, je problém sehnat zvíře v typu. Zahraniční chovatelé doposud nebyli ochotni více spolupracovat a je to opravdu těžká práce tuto barvu udržet. K problémům tohoto zbarvení patří mimo typové znaky i pepření, nažloutlá barva. Asi poslední dostupnou barvou, a to i proto, že dochází k jejímu vyštěpení z bantamek černých vzhledem k používání černých zvířat pro udržení vitality zárodků a kuřat je šedé zbarvení K 241. Vzhledem k tomu, že zvířata částečně odchováváme z černých, je zde lepší kvalita v typu. Chov s černým zvířetem je důležitý pro udržení vitality zárodků a kuřat a udržení kvality peří, neboť je prokázáno, že šedé zbarvení nese genetickou poruchu v utváření struktury peří. Peří může být roztřepené, slabé, k tomu s příčnými pruhy.

Další skupinou zbarvení jsou tzv. krké bantamky. Nejčastěji v chovech vidíme zlatokrké, stříbrokrké, oranžovokrké - K 019, 020, 021. V zahraničí a i v chovech členů klubu na Slovensku jsou k vidění i v kombinaci modré zlatokrké. V typu lze sehnat pěkné jedince, bohužel je trápí nedostatky a vady, které jsou snad v celé populaci a při nedostatku selekce nedochází ke zlepšování barevného standardu. Největší problém u slepic je chybějící nebo velmi slabá ostenková kresba a také černé pepření na prsou. V křídlech je přítomen silný rez. U kohoutů je největším problémem kresba v prsou, kdy takové jedince nezařazujeme do chovu. V chovech se ještě vyskytují v menších počtech bantamky porcelánové K 191, jejichž největším problémem je nepravidelné tečkování, nestejnoměrně zbarvené červené peří, břidlicové běháky. Výjimečně najdeme v našich chovech zbarvení krahujcové, kde může chybět pruhování v letkách. K 001 divoce zbarvené bantamky též trpí na chybějící ostenkovou kresbu, jsou příliš tmavé až do černa. Okrajově chovají členové klubu žluté kolumbijské K 131, zde se vyskytují záběly, přílišná skvrnitost nebo fleky dalších odstínů. Krahujcové bantamky K 231 trpí na nevýraznou nebo chybějící kresbu, nažloutlé peří, též se často vyskytují v netypickém utváření ocasu. Citrónové porcelánové K 191 a bílé kolumbijské K 127 nyní v našich chovech nejsou zastoupeny. Jeden chovatel klubu chová černé bíle skvrnité bantamky K 216, které mívají chybějící lesk, nepravidelné nebo příliš velké skvrny, celá bílá pera v letkách nebo ocase. Posledním zastoupenou barvou je břízová, neboli černá stříbroprsá K 111. U ní je vadou chybějící stříbrné lemování na prsou, ale i kresba na holeních a břichu, tak i bílé peří na prsou a záběly.

Je možné, že se v chovech vyskytují i další zbarvení, která nejsou uznána v našem vzorníku, ale vyskytují se ve vzorníku evropském, nebo jsou uznána v okolních zemích. Mezi tuto barvu patří K 186 žluté bíle tečkované bíloocasé a K 022 modré zlatokrké. Dále se setkávám s inzeráty, kde inzerenti nabízejí bantamky v mnoha barvách, ale tato zvířata vykazují typové nedostatky. Např. chybějící ušnice, listové hřebeny, běháky s rousy, takže se jedná spíše o nějaké křížení zakrslých plemen, jehož výsledkem je oblíbená liliputka. Začínajícím chovatelům doporučuji pořídit si bantamky černé, nebo zlatokrké, stříbrokrké, oranžovokrké, které vykazují již dobré typové vlastnosti. Na těchto barvách se dá naučit a pochopit typ. To pomůže při dalším pořizování nových jedinců. Také je dobré pořizovat dospělé jedince a ne vajíčka nebo kuřátka neznámého původu a kvality. Pak může být výsledek půlroční práce velkým zklamáním. Snad nejlepším řešením je navštívit některého člena Klubu chovatelů bantamek a získat typový chovný materiál a cenné rady. Seznam členů je na našich webových stránkách klubbantamek-czsk.webnode.cz.

Foto č. 1 - Typický zástupce plemene, barva černá. Klenutá prsa, krátká záda, svislá křídla a nádherně utvářený ocas.

Foto č. 3 - Typická slepice, krátká záda, široký rozevřený ocas, linie trnu, srdcovitá bílá ušnice.

Foto č. 5 - Hlava zlatokrkého kohouta se zábělem v obličeji, ušnice je malá a oválná, hřeben má pěkné jemné perlení, ale trn je přilehlý k hlavě.

Foto č. 7 - Příliš vysoko nesená zadní část hřebene a následně i trn, který je jinak pěkně utvářen. Pěkná ušnice v tvaru a je krásně hladká. Foto FB.