Od chovného hejna po návrat domů = celoroční práce

Úspěšná příprava drůbeže na výstavu začíná dávno před výběrem konkrétních zvířat do výstavních klecí. Jejím základem je kvalitní chovné hejno, vhodné prostředí, správná výživa a pevčlivý odchov. Článek postupně provede chovatele jednotlivými etapami – od přípravy rodičovského hejna přes líhnutí, růst a výběr nadějných jedinců až po jejich přípravu na výstavu, péči během ní a návrat domů. Pozornost přitom věnuje nejen výstavní kondici a vzhledu, ale také zdraví, pohodě zvířat a jejich uplatnění v dalším chovu.

1. Výběr vhodného chovného hejna

Základem přípravy drůbeže na výstavu je vhodně sestavené chovné hejno. Je důležité svá zvířata dobře znát, protože jsou nositeli dědičných znaků, které chceme v chovu zachovat a upevňovat, aby potomstvo odpovídalo požadovanému typu a standardu daného plemene. Zkušenosti z předchozích let nám pomáhají odhadnout, jaké potomstvo můžeme od konkrétního spojení očekávat, jaké přednosti se v něm prosazují a které vady se opakují.

Zařazení nového zvířete do chovu proto vyžaduje rozvahu. Ani špičkově hodnocený kohout dovezený například z Německa nebo z jiného zahraničního chovu není zárukou kvalitního odchovu ve spojení s našimi slepicemi. Jeho vzhled nám totiž neprozradí všechny dědičné vlohy, které může předávat potomstvu. V odchovu se tak mohou objevit nežádoucí znaky v barvě, tělesném typu nebo tvaru hřebene, přestože samotný kohout působí výborným dojmem.

Obezřetným postupem může být pořízení jedné či dvou slepic z cizího chovu, ideálně sester, a jejich spojení s vlastním, v chovu již prověřeným kohoutem. Takový zkušební odchov nám umožní posoudit, jak se nové spojení osvědčuje. Z potomstva pak můžeme vybrat nadějného kohoutka pro další chov. Přínos nových zvířat tak nejprve ověříme v menším rozsahu.

Naopak připuštění neprověřeného kohouta k celému chovnému hejnu slepic znamená značnou nejistotu. Pokud se spojení neosvědčí, může být výstavní i chovná využitelnost odchovu za celou sezónu výrazně omezena. Chovatel tak může ztratit rok práce, aniž by získal očekávané jedince pro výstavy a pokračování chovu.

Důležitý je také správný počet slepic připadajících na jednoho kohouta. U zakrslé a zdrobnělé drůbeže se obvykle volí poměr jednoho kohouta ke dvěma až čtyřem slepicím. U větších plemen může na jednoho kohouta připadat až osm slepic. Vhodně zvolený poměr pomáhá zajistit dostatečné oplodnění vajec a předcházet výskytu neoplozených násadových vajec.

Vedle původu a dosavadních výsledků sledujeme také zdravotní stav každého zvířete, jeho kondici a případné viditelné tělesné odchylky či vady. Pečlivě hodnotíme plemenné znaky, které spolu se zdravím a vhodným sestavením chovných párů či skupin vytvářejí předpoklady pro odchov kvalitního potomstva.

2. Vhodné zoohygienické prostředí

Pro zdravý a prosperující chov i získávání kvalitních násadových vajec je nezbytné zajistit drůbeži odpovídající prostředí. Čistota ustájení, suchá podestýlka, dostatečné větrání a přiměřený prostor patří k základním podmínkám úspěchu. Pravidelná péče o chovné zařízení pomáhá udržovat zvířata v dobré kondici a omezuje znečištění násadových vajec. Tím vytváříme dobrý základ také pro následné líhnutí a odchov kuřat.

U zakrslých a zdrobnělých plemen může být vhodným řešením chov ve voliérách odpovídajících rozměrů. Tato plemena často chováme v menších kmenech, například v poměru jednoho kohouta ke čtyřem slepicím. Samostatné voliéry umožňují umístit na jednom místě více chovných kmenů a zároveň si zachovat přehled o původu násadových vajec. Velikost každé voliéry však musí odpovídat počtu a potřebám ustájených zvířat.

Zásadní je udržovat prostředí suché a pravidelně odstraňovat trus i znečištěnou podestýlku. Zvýšenou pozornost věnujeme okolí napáječek a snáškovým hnízdům. Vlhkost v kombinaci s nahromaděnými nečistotami vytváří příznivé podmínky pro množení nežádoucích mikroorganismů. Četnost úklidu proto přizpůsobujeme velikosti prostoru, počtu zvířat i aktuálnímu počasí.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat jarnímu nárůstu výskytu čmelíků kuřích. Tito parazité se v teplejším období rychle množí, výrazně stresují drůbež, mohou vést k chudokrevnosti a celkovému oslabení zvířat a v závažných případech ohrozit jejich zdraví i život. Silné zamoření se může negativně projevit také na snášce a výrazně snížit produkci násadových vajec. Chovatel by proto měl pravidelně kontrolovat zejména škvíry, hřady, hnízda a další úkryty v kurníku a při zjištění výskytu postupovat podle doporučení veterinárního lékaře nebo používat pouze schválené přípravky určené k ošetření chovného prostředí.

U větších plemen je výhodou možnost pravidelného pohybu v prostorném venkovním výběhu. Součástí chovného zařízení může být také voliéra, do které lze drůbež podle potřeby dočasně uzavřít, například když nemůžeme zajistit dohled nad volně puštěnými zvířaty. I pro přechodné ustájení však musí poskytovat dostatek místa, zvláště pokud v ní chováme početnější hejno.

Nedostatek prostoru a příliš vysoká hustota osazení mohou vést k neklidu, vzájemnému ozobávání peří a poraněním, v krajním případě až ke kanibalismu. Dostatečně prostorné a vhodně uspořádané ustájení proto pomáhá chránit nejen zdraví drůbeže, ale také kvalitu opeření, která je pro budoucí výstavní využití důležitá.

Pozornost zasluhuje rovněž větrání, které má odvádět přebytečnou vlhkost a znečištěný vzduch, aniž by byla zvířata vystavena průvanu. Zejména v jarním období, kdy sbíráme násadová vejce a počasí bývá proměnlivé, potřebuje drůbež suché zázemí a ochranu před nepřízní počasí. Správné ustájení samo o sobě nezabrání všem onemocněním, pomáhá však omezovat podmínky, které mohou přispívat ke vzniku zdravotních potíží včetně potíží dýchacích.

3. Výživa chovného hejna a zahájení sběru násadových vajec

Jakmile máme sestavené chovné hejno a jednotlivé kmeny umístěné ve vhodném prostředí, přichází na řadu výživa a příprava na sběr násadových vajec. Správné krmení je důležité nejen pro kondici rodičovských zvířat, ale také pro kvalitu vajec a následný vývoj zárodků. Předpoklady pro úspěšné líhnutí tak vytváříme již před snesením vejce.

Praktickým řešením je kvalitní kompletní krmná směs určená pro drůbež v reprodukčním období. Taková směs má poskytovat vyvážený poměr energie, bílkovin, aminokyselin, vitaminů a minerálních látek. Podáváme ji podle doporučení výrobce a bez rozmyslu ji neředíme obilím ani neobohacujeme dalšími přísadami. Přidáváním jednotlivých složek totiž můžeme narušit vyváženost celé krmné dávky.

Ani přilepšování dalšími bílkovinami nemusí být prospěšné. Nadbytek některé živiny nenahradí nedostatek jiné a nevyvážená výživa může nepříznivě ovlivnit kondici chovných zvířat i kvalitu násadových vajec. Cílem proto není co nejvydatnější krmení, ale krmná dávka odpovídající potřebám daného hejna. Důležitá je pravidelnost krmení a stálý přístup k čisté, v zimě nezamrzlé vodě.

Před zahájením sběru násadových vajec je nutné věnovat pozornost také celkovému zdravotnímu stavu a kondici chovných zvířat. Pravidelně kontrolujeme opeření, kůži a okolí kloaky. U slepic může nadměrně znečištěné nebo příliš husté peří v okolí kloaky zhoršovat kontakt při páření, a tím nepříznivě ovlivnit oplodněnost vajec. Podle potřeby proto peří opatrně upravíme nebo zkrátíme, vždy však tak, abychom zvíře neporanili.

Součástí kontroly musí být také vyšetření na přítomnost vnějších a vnitřních parazitů. Všenky a další ektoparazité drůbež obtěžují, oslabují ji a mohou zhoršovat její kondici i snášku. Pravidelně proto prohlížíme peří, kůži, hnízda a místa odpočinku. Při podezření na napadení postupujeme podle doporučení veterinárního lékaře a podle druhu parazita ošetříme zvířata i jejich ustájení. Kontrolu zaměřujeme rovněž na vnitřní parazity a případné odčervení provádíme pouze vhodným přípravkem a s ohledem na jeho použití u chovné drůbeže. Zdravé a dobře ošetřené hejno má lepší předpoklady pro pravidelnou snášku i vysokou oplodněnost násadových vajec.

Přípravu na snášku podporuje také vhodný a pravidelný světelný režim. V období krátkých dnů lze přisvěcováním prodloužit dobu, po kterou jsou zvířata aktivní a mohou přijímat potravu. Světlo zároveň ovlivňuje nástup a udržení snášky. Prodlužování dne by mělo být pozvolné a režim stálý, se zachováním dostatečné doby tmy pro odpočinek.

V chladných měsících spotřebovává drůbež více energie na udržení tělesné teploty. Dostatečný příjem vyváženého krmiva spolu se suchým a chráněným ustájením proto pomáhá zajistit, aby měla energii také pro tvorbu vajec. Na trhu jsou dnes k dispozici i směsi zimní, tzn. více energeticky výživné. Slepici tak zbude dostatek energie pro tvorbu tepla i vajíčka. Samotné přisvěcování však odpovídající výživu a vhodné prostředí nenahradí. Při dobré kondici hejna a vhodně nastaveném režimu můžeme podle plemene a podmínek chovu získávat násadová vejce již v lednu nebo únoru.

Zimní sběr vyžaduje zvýšenou pozornost. Násadová vejce musíme chránit před nadměrným prochladnutím a zejména před zmrznutím, které může znehodnotit jejich použitelnost k líhnutí. Za mrazivého počasí je proto sbíráme několikrát denně, například každé dvě hodiny. Při silných mrazech může být nutný ještě kratší interval podle skutečné teploty v místě snášky.

4. Vhodné podmínky pro líhnutí a odchov kuřat

Nasbíraná násadová vejce před vložením do líhně pečlivě vybíráme. Posuzujeme jejich tvar, hmotnost a kvalitu skořápky, vždy s ohledem na konkrétní plemeno. Vyřazujeme vejce výrazně deformovaná, s prasklou či jinak narušenou skořápkou, ale také vejce příliš malá nebo nadměrně velká. Z drobných vajec se zpravidla líhnou menší kuřata, zatímco nezvykle velká vejce mohou být například dvoužloutková a pro běžné líhnutí nevhodná. Pečlivým výběrem vytváříme předpoklady pro vyrovnaný odchov.

Důležitá je také spolehlivá líheň, která umožňuje udržovat odpovídající teplotu, vlhkost, výměnu vzduchu a pravidelné obracení vajec. Při jejím nastavení se řídíme pokyny výrobce, protože provozní podmínky se mohou podle konstrukce lišit. Před nasazením vajec líheň vyčistíme, vydezinfikujeme a necháme její chod ustálit. U dosud neověřeného zařízení je rozumné začít menší zkušební násadou.

Zkušební inkubace nám zároveň pomůže orientačně posoudit oplodněnost vajec z jednotlivých chovných kmenů. První známky vývoje lze za příznivých podmínek pozorovat při prosvěcování již kolem čtvrtého dne, pro běžnou chovatelskou praxi však bývá přehlednější kontrola kolem sedmého dne. Zejména u tmavších skořápek nemusí být časný výsledek jednoznačný. Vejce, u kterého si nejsme jistí, proto ponecháme v líhni a zkontrolujeme později. Samotné čiré vejce navíc nemusí znamenat pouze neoplozenost; příčinou může být i velmi časné odumření zárodku.

Chceme-li ověřit celý průběh líhnutí a skutečnou funkčnost líhně, necháme zkušební násadu dokončit. Již předem však musíme vědět, jak s vylíhnutými kuřaty naložíme a kde je budeme odchovávat. Zdravá kuřata, která neplánujeme ponechat, můžeme po dohodě nabídnout dalším chovatelům nebo do zájmových chovů.

Ještě před líhnutím si připravíme také plán zdravotní prevence. Očkování nelze shrnout do jednoho univerzálního schématu pro první až sedmý den života. Některé vakcíny se aplikují již jednodenním kuřatům, jiné později a některé vyžadují přeočkování. Konkrétní postup, včetně případného očkování proti infekční bronchitidě, stanovíme s veterinárním lékařem podle situace v chovu a použité vakcíny.

Po vylíhnutí a oschnutí přemístíme kuřata do předem připravené odchovny. Zajistíme jim suchou a čistou podestýlku, čerstvou vodu, vhodné krmivo a tepelný komfort. Vyhřívaný prostor musí umožňovat, aby se kuřata mohla podle potřeby přiblížit ke zdroji tepla nebo odejít do chladnější části. Teplotu s růstem postupně snižujeme, orientačně přibližně o 2 až 3 °C týdně, přičemž rozhodující je také chování kuřat a způsob vytápění.

Od prvních dnů sledujeme vyrovnanost skupiny a přístup všech kuřat ke krmivu i vodě. Menším a slabším jedincům věnujeme zvýšenou pozornost. Pokud je ostatní odstrkují nebo ozobávají, zajistíme jim chráněný prostor a odpovídající péči. Dobře zvládnutý začátek odchovu je důležitým předpokladem dalšího růstu i budoucí výstavní kondice.

5. Správná výživa kuřat

Správná výživa během odchovu vytváří předpoklady pro to, aby kuřata v dospělosti dosáhla tělesného rámce, osvalení a hmotnosti odpovídajících danému plemeni. Umožňuje rozvinout jejich dědičné předpoklady a podporuje také kvalitní opeření a celkovou kondici. Cílem je plynulý a vyrovnaný vývoj, který odpovídá přirozenému tempu růstu plemene.

Praktickým základem krmení jsou kompletní krmné směsi určené pro příslušnou fázi odchovu. Na obalu výrobce uvádí, pro jakou věkovou či užitkovou kategorii je směs vhodná a jak ji podávat. Těmito pokyny se řídíme a směsi měníme podle vývoje kuřat. Stejně jako při výživě chovného hejna dbáme na vyváženost celé krmné dávky.

Pokud kompletní směs doplňujeme například klíčeným obilím, kopřivami, tvarohem nebo strouhaným vařeným vejcem, měníme poměr živin, které kuřata přijímají. Význam takové změny závisí na druhu a množství přídavku. Samotná pestrost ještě nezaručuje plnohodnotnou výživu a při větším podílu doplňků již původně vyvážená směs nemusí zajistit odpovídající složení celkové dávky. Neuvážené přilepšování proto může vést k opačnému výsledku, než chovatel zamýšlel.

Při orientaci ve složení krmiv mohou pomoci také online kalkulačky nebo nástroje umělé inteligence. Fotografie etikety a popis zamýšlených přídavků mohou posloužit jako výchozí podklad pro orientační propočet. Samotná etiketa však zpravidla neobsahuje všechny údaje potřebné k přesnému sestavení dávky a složení čerstvých přídavků může být proměnlivé. Výsledek proto bereme jako pomůcku; při výraznějších úpravách je vhodné složení ověřit u výrobce krmiva nebo odborníka na výživu drůbeže.

Ani u výrazně osvalených plemen není vhodné automaticky zvyšovat obsah bílkovin. Rozhoduje jejich přiměřené množství, kvalita a zastoupení jednotlivých aminokyselin v poměru k ostatním živinám. Nadbytek bílkovin může patřit mezi faktory spojené s kloubní formou DNY. Není však přesné připisovat dnu obecně živočišným bílkovinám nebo ji vždy spojovat s nevratným poškozením ledvin. U útrobní formy hraje zásadní roli porucha vylučování kyseliny močové ledvinami, kterou mohou vyvolat například dehydratace, některé infekce či nevhodné minerální složení krmiva.

Vedle složení sledujeme také čerstvost krmiva, jeho skutečný příjem a dostupnost čisté vody. Vlhké přídavky nenecháváme v krmítkách kazit a případné změny zavádíme postupně. Pravidelně hodnotíme růst, opeření, kondici a trus kuřat, abychom případné potíže zachytili včas.

Vyvážená výživa pomáhá omezovat také riziko ozobávání peří a kanibalismu, k nimž může přispívat nedostatek bílkovin či některých aminokyselin. Krmení je však pouze jednou částí prevence. Stejně důležité jsou dostatek prostoru, přístup všech kuřat ke krmítkům a napáječkám, přiměřené osvětlení a vhodné prostředí.

6. Selekce a výběr jedinců pro výstavy a další chov

Od vylíhnutí kuřete po jeho předvedení ve výstavní kleci či voliéře uplyne zpravidla šest až osm měsíců, podle plemene a rychlosti dospívání i déle. Po celou tuto dobu sledujeme zdravotní stav zvířat, dodržujeme vakcinační plán sestavený ve spolupráci s veterinárním lékařem a přizpůsobujeme výživu jejich věku a vývoji. Současně průběžně hodnotíme, kteří jedinci mají předpoklady pro výstavní využití a další chov.

S výběrem nemusíme čekat až do dospělosti. Některé vady jsou patrné již v raném věku, například křivé prsty, deformovaný zobák, výrazná nesouměrnost obličejových partií, počet prstů neodpovídající plemeni nebo chybějící drápek. U každého takového nálezu posuzujeme nejen jeho závažnost, ale také možnou příčinu. Je důležité rozlišovat mezi vrozenou vadou, vývojovou odchylkou a následkem úrazu. Nezapomeneme také včas okroužkovat kuřata. Zvířata určená k vyřazení kroužkovat nemusíme. Na výstavu můžeme přihlásit pouze zvířata řádně označená kroužkem odpovídající velikosti pro dané plemeno a opatřená kroužkem Českého svazu chovatelů.

Včasným vyřazením zvířat se zjevnými závažnými vadami z výstavního a chovného výběru můžeme lépe plánovat další odchov. Jejich oddělením či vhodným umístěním zároveň uvolníme prostor nadějným jedincům. Ti pak mají lepší podmínky pro pohyb, přístup ke krmivu a nerušený vývoj. U znaků, které se dotvářejí až během dospívání, však postupujeme trpělivě a konečné rozhodnutí neuspěcháme.

Výstavní a chovná hodnota zvířete přitom nemusí být totožná. Příkladem může být jedinec s výborným tělesným typem a dalšími žádoucími plemennými znaky, který během odchovu přišel následkem poranění o drápek. Takové poškození může ovlivnit jeho výstavní hodnocení podle příslušného vzorníku a pravidel posuzování, nemusí však samo o sobě znamenat ztrátu hodnoty pro další chov.

Ponechání takového jedince v chovu má smysl tehdy, pokud máme spolehlivě doloženo, že jde o následek mechanického poškození, a zvíře je jinak zdravé a schopné přirozeného pohybu i páření. Pouhý předpoklad, že si drápek někde poranilo, nestačí. Proto je užitečné vést si během odchovu záznamy o vývoji, zdravotním stavu a případných úrazech jednotlivých zvířat. Ty nám pomohou vybírat budoucí chovné jedince podle jejich skutečných předností a s ohledem na zachování cenných vlastností chovu.

7. Dospívání a dlouhodobá péče před výstavou

Během dospívání se v hejnu začínají výrazněji projevovat rozdíly v chování jednotlivých zvířat. Kohoutci pohlavně dospívají, prosazují své postavení a mohou mezi nimi vznikat souboje. V této době je vhodné oddělit je od slepiček, aby je při pokusech o páření neobtěžovali a nepoškozovali jim opeření, hřebeny či kůži na hlavě. Samotné oddělení pohlaví však nemusí soubojům mezi kohouty zabránit. Nadále proto sledujeme jejich vzájemné chování a podle potřeby rozdělujeme skupiny tak, aby nedocházelo k poraněním.

Současně se dokončuje vývoj dospělého opeření, a proto věnujeme pozornost vyvážené výživě. Olejnatá semena, například slunečnici, lze do krmné dávky zařadit, jejich množství však musí odpovídat jejímu celkovému složení. Přinášejí zejména tuk a energii; nejsou automatickou zárukou lepšího opeření. U kompletní směsi proto případný přídavek volíme střídmě a hlídáme, aby nenarušil poměr živin ani nevedl k nadměrnému ztučnění zvířat.

Součástí dlouhodobé přípravy je také navykání na výstavní prostředí, někdy označované jako drezura. Vybrané jedince postupně seznamujeme s výstavní klecí nebo voliérou a s umístěním krmítka a napáječky. Začínáme krátkými pobyty a sledujeme, zda se zvíře chová klidně a přijímá krmivo i vodu. Cílem je, aby pro ně výstavní prostor nebyl zcela neznámým prostředím.

Stejně důležité je zvykání na šetrnou manipulaci. Zvířata pravidelně a klidně bereme do rukou, podpíráme jim tělo a přiměřeně nacvičujeme úkony podobné posuzování, například prohlídku křídel, běháků a hlavy. Vyhýbáme se honění a násilnému držení, které by strach z člověka prohlubovalo. Dobře navyklý jedinec má lepší předpoklady zvládnout výstavu v klidu a předvést svůj přirozený postoj i plemenné znaky. Příprava tak může přispět k dobrému výsledku, sama jej však nezaručuje.

S dostatečným předstihem před výstavní sezónou zkontrolujeme také vakcinační plán a aktuální veterinární podmínky účasti. Zvláštní pozornost věnujeme očkování proti newcastleské chorobě neboli pseudomoru drůbeže. Potřebu a termín přeočkování stanovíme s veterinárním lékařem podle použité vakcíny, předchozího očkování a požadavků konkrétní výstavy. Nelze obecně předpokládat, že každá vakcína chrání právě šest měsíců nebo že všem zvířatům postačí druhá dávka před sezónou. Očkování plánujeme tak, aby byl dodržen také potřebný čas pro nástup imunity. Aktuální požadavky ověřujeme podle informací Státní veterinární správy a podmínek pořadatele.

Doklady o očkování pečlivě uchováváme. Necháme si zaznamenat datum aplikace, název vakcíny, číslo šarže a identifikaci očkovaných zvířat či skupiny. Krabičku nebo fotografii etikety si můžeme ponechat jako doplňující záznam, samotný obal však nenahrazuje potvrzení o provedené vakcinaci. Před přihlášením na výstavu si ověříme, jaké doklady bude pořadatel požadovat.

I v této době hodnotíme vhodnost zvířat pro další výstavní a rozmnožovací využití. Můžeme již selektovat odchylky ve zbarvení, nevhodný tělesný rámec nebo odchylky od požadovaného typu plemene. Taková zvířata však mohou být vhodná pro zájmový chov, pokud jsou zdravá a jejich vady nebrání běžnému životu.

8. Péče v posledních dnech před výstavou

Výstavní jedince máme vybrané, přihláška je podaná a přichází čas na závěrečnou kontrolu jejich zdravotního stavu a kondice. Každé zvíře znovu pečlivě prohlédneme. Ani u dlouhodobě připravovaných jedinců bychom neměli spoléhat na to, že předchozí péče automaticky zaručuje bezproblémový stav těsně před odjezdem.

Zvláštní pozornost věnujeme vnějším parazitům. Prohlížíme kůži a peří, zejména pod křídly a v okolí kloaky, kde můžeme objevit všenky, nebo jejich vajíčka přichycená k peří. Někdy také perožrouty na velkých praporech peří, typicky na ocase a v křídlech. Kontrolujeme také ustájení, protože například čmelíci se přes den ukrývají především v jeho škvírách a pokud chytáme drůbež brzy ráno, může být čmelíky obsypána. Zodpovědnost za to, že na výstavu nepřivezeme napadené zvíře, nese chovatel. Ošetření řešíme s předstihem vhodným přípravkem podle návodu a doporučení veterinárního lékaře. Jednorázový zásah nemusí stačit, zvláště pokud přípravek neúčinkuje na vajíčka parazitů. Dokud není napadení vyřešeno, zvíře na výstavu neposíláme.

K závěrečné přípravě patří očištění znečištěného peří a běháků. Postupujeme šetrně, abychom nepoškodili prapory per, kůži ani šupiny na běhácích. Čisté a dobře připravené zvíře může lépe předvést své plemenné znaky. Dobrá úprava přitom nenahrazuje kvalitu jedince, ale pomáhá zabránit tomu, aby jeho přednosti zastínila zanedbaná péče.

Pokud je opeření výrazně znečištěné, což bývá zvlášť nápadné u bílých zvířat, můžeme přistoupit ke koupání. Naplánujeme je s několikadenním předstihem, například přibližně týden před výstavou, aby mělo peří čas znovu získat přirozený vzhled. Použijeme vlažnou vodu a jemný mycí přípravek vhodný pro ptáky, který důkladně opláchneme. Hlavu neponořujeme a chráníme oči i nozdry. Po koupání zvíře šetrně a úplně usušíme v teplém prostředí bez průvanu a umístíme na čistou, suchou podestýlku. Rozsah mytí i způsob sušení přizpůsobíme struktuře opeření daného plemene.

Případné ošetření hřebene, laloků a neopeřených obličejových partií provádíme střídmě a pouze přípravkem vhodným pro tento účel. Vyhneme se očím, nozdrám a potřísnění peří. Silná mastná vrstva není žádoucí. Veškeré úpravy musí respektovat pravidla výstavy a nesmějí sloužit k zakrývání vad nebo změně přirozeného zbarvení.

Kontrolujeme také drápky, zobák a ostruhy. U kohoutů musí být ostruhy vyvinuté a odpovídat jejich věku a plemennému typu, zatímco u slepic mají být ostruhy potlačené. Případné přerůstání drápků nebo zobáku řešíme včas a šetrně, aby nedošlo k zásahu do živé tkáně, krvácení či bolestivosti. Pokud s úpravou nemáme zkušenosti, svěříme ji zkušenému chovateli nebo veterinárnímu lékaři. V neposlední řadě prohlédneme nášlapné plochy běháků a kroužky. Ověříme, že kroužek netlačí, okolní kůže není poraněná a jeho číslo odpovídá údajům v přihlášce.

Po celé toto období zachováváme osvědčený režim krmení a napájení a omezujeme zbytečný stres. Sledujeme chuť k příjmu potravy, aktivitu, dýchání, trus i celkové chování. Pokud se nám zdravotní stav zvířete nezdá nebo se v hejnu objeví podezření na nakažlivé onemocnění, účast odložíme a situaci řešíme s veterinárním lékařem. Ochrana vlastního chovu i zvířat ostatních vystavovatelů má přednost před účastí na výstavě.

9. Bezprostřední příprava zvířat a přeprava na výstavu

Pro přepravu na výstavu zvolíme čisté, suché a bezpečné přepravky odpovídající velikosti a tělesnému typu zvířat. Drůbež v nich musí mít dostatek místa k přirozenému usazení, aniž by si otírala hřeben či ocas o stěny. Bezpečnost nezajišťujeme stísněním zvířete, ale vhodnými rozměry, neklouzavým dnem a pevným zajištěním přepravky proti posouvání a převrácení.

Výstavní jedince je vhodné přepravovat jednotlivě, například v přepravkách se samostatnými oddíly. Chráníme tak jejich opeření a omezujeme vzájemné poranění. Pokud přepravujeme více slepic společně, vybíráme jedince, kteří se znají a dobře se snášejí, a zajistíme jim odpovídající prostor. Kohouty přepravujeme odděleně od slepic a dva kohouty nedáváme do společného oddílu.

Přepravka musí mít dostatek větracích otvorů, které zůstanou volné i po naložení do vozidla. Chráníme ji před přímým sluncem, hromaděním tepla a za chladného počasí také před prudkým prouděním studeného vzduchu. Nedostatečné větrání může způsobit přehřátí a dechové obtíže; ty nelze automaticky označovat za infekční respirační onemocnění. Zvláštní pozornost věnujeme podmínkám při zastávkách a čekání na příjem zvířat.

Pokud pořadatel poskytne pokyny nebo štítky k označení přepravek, řídíme se jimi. Označení připevníme viditelně a pevně, aby se během manipulace neuvolnilo, a nezakryjeme jím větrací otvory. Podle požadavků pořadatele uvedeme například číslo výstavní klece, identifikaci zvířete a údaje chovatele. Správné označení je důležité zejména při společné přepravě a na větších výstavách.

Zvířata odchytáváme s přiměřeným předstihem. Nenecháváme je v přepravkách zbytečně dlouho, ale vyhradíme si dostatek času na klidnou manipulaci a poslední prohlídku. Zkontrolujeme běháky, kroužek, čistotu opeření kolem kloaky, případné poranění a známky vnějších parazitů. Při pochybnostech o zdravotním stavu zvíře na výstavu neodesíláme.

Při krátké cestě zdravých dospělých zvířat lze krmení zpravidla zajistit až po příjezdu. Napájení však plánujeme podle celkové doby od odchytu po zaklecování, teploty a případného zdržení. Samotná skutečnost, že cestujeme pouze po České republice, nezaručuje krátkou přepravu. Před odjezdem ponecháme zvířatům přístup k vodě a na cestu vezmeme vodu i vhodnou napáječku, např. niplovou, abychom mohli podle potřeby bezpečně napojit během zastávky.

Po příjezdu a zaklecování bez zbytečného odkladu zajistíme čerstvou vodu a odpovídající krmivo, případně ověříme jejich zajištění u pořadatele. Přesvědčíme se, že zvíře na napáječku a krmítko dosáhne a dokáže je používat. Zároveň krátce zkontrolujeme, zda přepravu zvládlo bez poranění či známek přehřátí, a dopřejeme mu klid na přivyknutí novému prostředí.

10. Péče o drůbež během výstavy

Po převzetí a zaklecování zvířat zajišťuje běžnou péči pořadatel prostřednictvím pověřených ošetřovatelů nebo garanta expozice drůbeže. Patří k ní především pravidelné napájení, podávání krmiva a kontrola stavu zvířat. Zejména u vícedenních výstav, na kterých nemůžeme být trvale přítomni, je důležitá dobrá domluva s osobou odpovědnou za péči.

Pokud jsou naše zvířata zvyklá na konkrétní krmnou směs, můžeme se předem dohodnout na jejím použití také během výstavy. Vlastní krmivo předáme v označeném obalu s jasnými pokyny, pro která zvířata je určeno a jak je podávat. Po souhlasu pořadatele můžeme krmení zajistit i sami. Zachování známého krmiva pomáhá omezit další změnu, se kterou se drůbež musí v neobvyklém prostředí vyrovnávat. Postup vždy koordinujeme s ošetřovateli, aby nedocházelo k dvojímu krmení nebo k nedorozumění.

Jsme-li na výstavě přítomni, můžeme po domluvě nabídnout také malé množství známého zeleného krmení, například čisté listy rostlin vhodných pro drůbež. Zvířata se jejich ozobáváním zabaví. Vynecháme však nevyzkoušené přídavky a krmiva, která se snadno kazí nebo mohou potřísnit opeření, například měkké a šťavnaté ovoce. Zbytky včas odstraníme, aby neznečišťovaly klec. Bez souhlasu majitele a pořadatele nekrmíme cizí zvířata.

Po celou dobu výstavy je důležitý dostatek čerstvé vody, vhodné větrání a ochrana před nadměrným horkem i přímým slunečním zářením. Při návštěvě zkontrolujeme, zda zvíře dosáhne na krmivo a vodu, zda není napáječka převržená a zda se chová obvyklým způsobem. Případné potíže ihned oznámíme garantovi expozice, aby mohl zajistit nápravu nebo veterinární kontrolu.

Péče o vystavenou drůbež představuje pro pořadatele značnou odpovědnost a často také mnoho nenápadné práce mimo návštěvní hodiny. Pečliví ošetřovatelé a garanti expozic mají na klidném průběhu výstavy zásadní podíl. Dobrá spolupráce mezi nimi a chovateli pomáhá zajistit, aby zvířata zvládla pobyt v co nejlepší kondici.

11. Péče po návratu z výstavy

Návratem domů péče o výstavní zvířata nekončí. Každá výstava představuje určité riziko kontaktu s původci onemocnění nebo s vnějšími parazity, a to i při pečlivé práci pořadatelů. K přenosu může dojít prostřednictvím jiných ptáků, přepravek, pomůcek či obsluhy. Zátěž spojená s přepravou a pobytem v neznámém prostředí navíc může zhoršit kondici zvířete. Samotné přehřátí nákazu nezpůsobuje, může však organismus výrazně zatížit.

Po návratu proto zvířata umístíme do karantény, odděleně od ostatního hejna a odchovu. Okamžitým vrácením mezi ostatní drůbež bychom riskovali zavlečení nákazy i od jedince, který zatím nevykazuje žádné příznaky. Jako běžné preventivní doporučení se uvádí třicetidenní oddělení zvířat vracejících se z výstav; konkrétní postup přizpůsobíme situaci v chovu a doporučení veterinárního lékaře. Používáme samostatné pomůcky a dbáme na hygienu rukou, obuvi i oděvu, abychom případnou nákazu nepřenášeli při obsluze.

V tomto období dopřejeme drůbeži klid, suché a čisté prostředí, osvědčené krmivo a stálý přístup k čerstvé vodě. Denně sledujeme příjem potravy, aktivitu, dýchání, trus, stav opeření a případný výskyt parazitů. Přepravky i další použité vybavení po návratu vyčistíme a vydezinfikujeme. Při podezřelých změnách zdravotního stavu kontaktujeme veterinárního lékaře a zvířata nezařazujeme zpět do hejna.

Někteří chovatelé plánují část vystavovaných zvířat na výstavě prodat, takže se tito jedinci do původního chovu již nevracejí. Ani prodej však neodstraňuje riziko spojené s účastí na výstavě: Nový majitel musí počítat s potřebou karantény stejně jako u jiných nově získaných zvířat. K prodeji nabízíme pouze zdravé jedince a předáme dostupné údaje o jejich původu a očkování.

Chovatel s menším počtem kvalitních odchovů často předvádí stejné jedince na více výstavách. Výstavní kalendář proto plánujeme s ohledem na jejich kondici a potřebu odpočinku. Mezi jednotlivými akcemi ponecháme dostatečnou přestávku a další účast zvažujeme až tehdy, když zvíře dobře přijímá potravu, chová se přirozeně a nevykazuje známky vyčerpání či zdravotních potíží. Krátká pauza mezi výstavami přitom nenahrazuje karanténu; po další účasti znovu počítáme s novou možnou expozicí nákaze.

Odpočaté a zdravé zvíře má lepší předpoklady předvést svůj přirozený postoj, kvalitní opeření a další plemenné znaky. Smyslem dobré výstavní přípravy je proto nejen dosažené hodnocení, ale také zachování kondice a chovné hodnoty jedince pro další sezóny.

12. Závěr

Výstavnictví by nám mělo přinášet radost z chovu, setkávání a sdílení zkušeností. Poháry a ocenění jsou příjemným uznáním naší práce, neměly by se však stát cílem, kterému podřídíme zdraví a pohodu zvířat. Výstavní sezónu proto plánujme s rozmyslem, aby byla dobrou zkušeností pro drůbež i pro samotného chovatele.

Celostátní výstava představuje pro řadu chovatelů vrchol sezóny, ke kterému směřují dlouhodobou přípravu. Mohou jí předcházet například dvě až tři menší výstavy, pokud to kondice zvířete a dostatečné časové rozestupy dovolují. Nejde však o povinný počet ani o podmínku úspěchu. Při plánování respektujeme potřebu odpočinku i karanténní režim po návratu. Důležitější než množství absolvovaných akcí je připravenost konkrétního jedince.

Na výstavu neposílejme zvířata, která ještě nedosáhla vývoje odpovídajícího požadavkům na posouzení daného plemene. Dopřejme jim čas k dospění, dokončení opeření a získání dobré kondice. Předčasnou účastí je zbytečně vystavujeme zátěži v období, kdy by měla mít především klidné podmínky pro růst.

Řiďme se proto jednoduchou zásadou: Všeho s mírou. Trpělivost, pozorné sledování zvířat a poctivá každodenní péče mají pro budoucnost chovu větší cenu než další pohár získaný za každou cenu. Největším úspěchem je zdravé, dobře vyvinuté zvíře, které nám dělá radost na výstavě i doma.