Největší výstava bantamek v ČR

Přibližně v březnu jsem začal plánovat setkání chovatelů bantamek, které mělo ukázat, jak je na tom naše chovatelská základna a porovnat chovy na jednom místě ve větší konkurenci. Ta je zapotřebí, protože pokud se objeví na místní výstavě kmen černých bantamek, většinou dopadne na výbornou. V případech větších výstav se jedná o konkurenci max. dvou až tří kmenů. Celé jsem to plánoval jako doplněk k naší místní výstavě ZO Proseč (okr. Chrudim).

Již v minulosti jsme připravovali speciální klubovou výstavu araukan a několik okresních výstav, takže jsem z toho strach neměl. Na přelomu března a dubna jsem začal oslovovat známé i neznáme chovatele bantamek a seznamovat je s mým záměrem uspořádání největšího setkání bantamkářů v Čechách. Dá se říci, že záměr se líbil a tak jsem seznámil naši ZO s mým plánem a ten byl s velkou vřelostí přijat. Šlo o zpestření jinak malé místní výstavy

Tři týdny před výstavou jsem rozeslal přihlášky a nakonec se mi jich sešlo celkem osm na jedenáct barevných rázů. Co je úctyhodné? Zájem o výstavu měli i tři chovatelé ze Slovenské republiky. Bohužel jeden chovatel se nemohl dostavit ze zdravotních důvodů a jednomu chovateli sebrala týden před výstavou, až na jednu slípku, vše škodná. Přesto bylo přihlášeno padesát sedm kusů bantamek v těchto barevných rázech: bílá, černá, koroptví, zlatokrká, stříbrokrká, oranžovokrká, bílá kolumbijská, porcelánová, citronová, břízová a červeně sedlatá. Mimo bantamky další chovatelé přihlásili třicet šest voliér drůbeže, padesát jedna kusů králíků a sto devadesát holubů. Bantamky jsem chtěl vystavit určitě jako jednotlivce v malých klecích, hlavně kvůli vyniknutí jejich typu, který zaniká při pohybu více zvířat ve voliéře umístěné na zemi. Též bylo nutné zajistit pro takto velký počet přihlášených zvířat posuzovatele. Nabídl se př. Václav Rohrer a této nabídky jsem využil.

V první den výstavy, která proběhla ve dnech 22. 9. až 23. 9. 2018, se začaly ráno plnit klece bantamkami. Nejdříve přítel Rohrer prošel celou expozici a vytipoval nejlepší zvířata. Tradičně vyniklo a největší konkurenci mělo černé zbarvení a to celkem dvacet dva kusů. Z nečerných zvířat vynikala slepička bílé a stříbrokrké bantamky př. Jaroslava Hercega. Tyto slepičky získaly Čestnou cenu. Ostatní ocenění převzala zvířata černá. Mezi kohouty vynikal v typu utváření hřebene a získal titul "Nejlepší kohout bantamky Proseč 2018", kohout př. Petra Kudláčka, oceněn SE 98,5 b. Další typový, ale nehotový kohout př. Jiřího Herynka ml. získal Čestnou cenu a ocenění 96 b. Velice slušné kohouty měl př. Fanda Verner. Další průměrní kohouti byli nehotoví, nebo vykazovali některé vady, jako jsou světlé obličeje, kolmý až veveří ocas, světlé nohy. Mezi slepicemi vynikaly ty od př. Vernera a v konkurenci s nimi, ty od př. Jiřího Herynka ml. V konečném hodnocení přidělil př. Rohrer ocenění "Nejlepší slepice bantamky Proseč 2018" slepici Jiřího Herynka ml. s oceněním SE 98,5 b a dalším jeho dvěma slepicím přidělil Čestnou cenu. Další černé slepice vykazovaly vady jako dlouhá záda, úzký ocas, či světlé běháky. Z ostatních barev plemene byla průměrná zlatokrká zvířata Jiřího Herynka ml. Další zbarvení jako břízové, oranžovokrké, citronové, bíle kolumbijské nemohlo výše uvedeným zvířatům konkurovat pro malou vyspělost, nebo ne příliš typický vzhled. Přesto musím poděkovat př. Eriku Balážovi za představení těchto barevných rázů, protože zpestřili celou expozici bantamek.

Za perfektní volbu ocenění pro bantamkáře i ostatní vystavující musím poděkovat předsedovi ZO Jiřímu Herynkovi, který připravil pro každého účastníka Pamětní list a též nechal vyrobit dnes unikátní ceny ze dřeva. Již před šedesáti lety byly tyto ceny tradiční v okolí Proseče, která je historicky proslulá uměleckým řezbářstvím a ruční výrobou dýmek. Všem vystavovatelům předali Pamětní listy, či Čestné ceny zástupci města Proseč a jednatelka ZO př. Lenka Rejmanová.

Závěrem musím říci, že nás čeká hodně práce, abychom udrželi standard bantamek a vymýtili neduhy, které se dnes již velice často objevují v celé populaci. Dále mě potěšil zájem chovatelů, kteří neváhali ujet stovky kilometrů, aby se mohli zúčastnit prvního setkání bantamkářů. Těší mě i konstatování př. Ivana Pavla, že toto byla určitě největší výstava bantamek v ČR, která se kdy konala. Je to tedy výzva, udržet naše setkávání v každoroční periodě a přispět tak k práci s plemenem jako takovým. Nechť se stane setkání tradičním zpestřením naší místní výstavy.

jhml